Na jaře jedeme na St. Pauli

V posledních týdnech a měsících se na stránkám prakticky nic neděje, protože bohužel nemám moc čas něco předkládat a přidávat nový obsah. Tak tedy alespoň pro malé oživení sekce novinek přidávám příspěvek Alkina z 1.12., který se objevil v knize návštěv, ať je víc na očích.

Ahoj, už se tady docela dlouho neobjevil nový příspěvek a tak to hodlám napravit. Byli jsme poprvé na St. Pauli v Drážďanech letos (2013) 6.dubna a přestože skoro mrzlo byl to super zážitek jaký se v ČR zažít nedá. Třicetitisícový stadion Dynama Drážďany byl vyprodaný, kotel domácích je dle oficiálních zdrojů pro devět tisíc, nás v kotli St. Pauli mohlo být (mým hrubým odhadem) tak dva a půl tisíce, max. tři tisíce fanoušků. Po problémech se zaspáním jednoho z nás, jsme vyrazili autem pouze ve dvou (já a známý mého známého, s kterým jsme se v životě neviděli, nutno dodat, že od té doby se už vídáme pravidelně ať už na Bohemce či jinde) a po dalším zdržení s parkováním (několik ulic v okolí stadionu policajti úplně uzavřeli) jsme se dostali na stadion asi tři minuty před výkopem. Naštěstí už všichni kromě nás na stadionu byli, takže žádná fronta, rychlý pivo a rychle do sektoru, který byl komplet na stání. Několik úvodních minut jsem z fotbalu neviděl ani trávník, hlava na hlavě, ale asi v patnácté minutě jsme se dostali o několik řad výš kde už bylo na fotbal vidět. Samozřejmě jsme přijeli hlavně kvůli atmosféře, ale viděli jsme pět gólů a dvě břevna, takže i z fotbalového pohledu to bylo něco víc než Gambrihnus liga. Ve chvíli kdy Pauli vedlo nula dva a celý kotel řval jak u vytržení ,,NACI LOST" (protože Drážďanům fandí hodně pravičáků) jsme byli páni situace, ale bohužel ve fotbale je všechno možné a tak domácí otočili zápas a vyhráli 3:2. Po gólu na 3:2 nám nadával nebo se nám vysmíval celý stadión (zhruba 27 tisíc fans domácích), což byl taky dost neuvěřitelný zážitek :-) já němčinu neovládám, takže ani nevím co všechno na nás řvali :-) Co se týká bezpečnosti - protože fanoušci domácích i Pauli jsou zcela jiného politického, fotbalového nebo vůbec jakéhokoliv smýšlení jsem měl trošku obavy z toho jak bude vypadat situace po fotbale ve městě. Jenže to se nedá s českým prostředím vůbec porovnávat. Policie zcela profesionální, ve velkém počtu a navíc s německou precizností, takže jsme se s domácím kotlem setkat nemohli, taková možnost prostě ani neexistovala... Skvělý zážitek, vyřvaný hlasivky, přestože půlku slov chorálů neumím, pozdní oběd v Ústí nad Labem a zpět do Prahy. Přestože jsme jeli jenom ve dvou, tak nás benzín + lístek (s poštovným z Německa a mezinárodním bankovním převodem na účet St. Pauli) stál (jestli si dobře pamatuju) každýho 850 korun. Pochopitelně jsme se domluvili, že tohle si teda rozhodně zopakujeme.
Na konci září se vyskytla další možnost jak vyrazit na St. Pauli a zároveň nejet přes celé Německo. Zápas v Ingolstadtu, který byl v tu chvíli poslední, se přímo nabízel. 350 kilometrů nám nepřišlo jako nepřekonatelný problém, navíc po dálnici na Mnichov, takže po čtyřech hodinách cesty včetně benzínek, kouření, pivek atd. jsme dorazili před stadion kde jsme za dvě eura zaparkovali. Naštěstí nikdo nezaspal :-) a tak jsme všichni čtyři měli cestu relativně levnou, benzín celkem 1.800kč, takže pro jednoho 450 + vstupenka asi 250, celkem 700 korun + jídlo, pivo. Teda nic odpornějšího než to co jsme dostali jako pivo na stadionu jsem fakt nepil, někteří z nás to v půlce prostě vylili (dokonce i něměčtí fans to označovali slovy jako šajze bír a během druhýho poločasu si radši jako další drink dali colu nebo vodu)... Ale za zážitek v kotli St. Pauli to stálo :-) Nicméně zápas v Ingolstadtu o ničem, fotbal na úrovni druhý český ligy, nekoukatelný. Domací kotlík nebyl slyšet téměř vůbec a osm tisíc diváků jako celková návštěva taky nic moc. Naštěstí jsme stáli v tom nejnarvanějším sektoru (samozřejmě pro hosty) kde nás mohlo být tak asi tisíc až tisíc pět set. Úroveň našeho fandění byla asi jedinou ozdobou zápasu, který Pauli vyhrálo gólem z penalty pár minut před koncem 1:2. Fanouška vedle mne zaujala zelenobílá šála a když zjistil, že to není šála Celticu, zajímal se lámanou angličtinou kde jsme se tu vzali. Já jsem mu to ještě horší angličtinou vysvětlil a vůbec nechápal, že se někdo sebere z cizí země a jede na výjezd St. Pauli. Když jsme, ale zjistili, že já to mám ,,jenom" sedm set kilometrů tam i zpět, kdežto fanoušci Pauli to mají sedm set kilometrů jenom z Hamburku do Ingolstadtu + dalších sedm set kiláků zpět, tak už se tolik nedivil, spíš jsem se divil já. Jsou lidi kteří stráví ,,celý" víkend na cestě za svým milovaným klubem a jedou přes celé Německo, aby ho mohli pouhých devadesát minut podporovat. Tyhle fans prostě mají můj obdiv. A když se na jednom místě, na jedné tribuně takových lidí sejde přes tisíc, tak je to další super zážitek, protože když už někdo cestuje takovou dálku, tak na ten fotbal nečumí, ale fandí jak jen může celých devadesát minut. Kdo nezažil nepochopí.
No a celý tenhle slovní průjem ukončím tím, že jsme se opět shodli a celá čtyřčlenná posádka mýho auta jednoznačně prohlásila, že během jara 2014 musíme jet na domácí zápas. Ale ještě před tím nás čeká výjezd za kopečky opět do Drážďan. Předběžně to vypadá, že se tam bude hrát 21.února (pátek), ale to se ještě může změnit. Každopádně kdyby se chtěl někdo přidat ať už autem, vlakem nebo jinak tak mi dejte vědět na  alkinmira@seznam.cz  My jsme plný autíčko, ale kdyby bylo hodně lidí kteří by chtěli jet vlakem asi bychom jeli taky vlakem. Nebo kdyby se k nám přidalo třeba jedno další auto s posádkou tak taky dobře...
Každopádně jestli má někdo rád fotbal a fandění bez rasismu a bez podobných tupostí tak by měl na St. Pauli jet. Je pravda, že vstupenky na domácí zápasy jsou docela problém, ale třeba do těch Drážďan je to pouhých 150 kilometrů a pokud to začnete řešit včas tak se ke vstupence prostě dostanete. a ten zážitek za to stojí...
Alkin.