Nový začátek ve "staré domovině"

Zlatan Bajramovic se přes Freiburg, Gelsenkirchen a Frankfurt vrátil jako trenér na St. Pauli.

# Roger Stilz; welt.de

Dům jeho rodičů stojí jen coby kamenem dohodil od Millerntor-Stadionu. Protože chtěl malý Zlatan hrát fotbal, vyblal si tu nejkratší cestu: cestu do FC St. Pauli. Tady prošel všemi mládežnickými kategoriemi a dopracoval se až do Bundesligového kádru. Poté strávil tři sezóny ve Freiburgu a posléze stejnou dobu v dresu Schalke 04. V té době také nastupoval za reprezentaci Bosny a Herzegoviny. 

Dnes je Bajramovicovi 33 let a opět obléká hnědo-bílé barvy, i když už jen v pozici trenéra. Od začátku ročníku totiž nastoupil jako asistent trenéra u rezervního týmu.

Ke konci svého působení na Schalke ho začal trápit zánět v palci u nohy. Prodělal několik operací, v Eintrachtu Frankfurt se probojoval zpět do sestavy a zahrál si Bundesligu. Bolestí už se nezbavil, začal proto novou kariéru. Absolvoval tří týdenní školení pro získání trenérské A-licence, předposlední stupeň na žebříčku vzdělání v Německém fotbalovém svazu. "Odnesl jsem si z toho pár nových poznatků. Kurzy mi rozhodně pomohly.", přiznal Weltu Bajramovic.

Každopádně pro fotbalistu, jakým byl Bajramovic, určitě není jednoduché přijmout pouze "pasivní" roli trenéra a něběhat už v dresu na hřišti. Ale práce s talenty St. Pauli je něco, co ho velmi těší a naplňuje.

Start se novopečenému trenérovi, který v uplynulé sezóně sbíral zkušenosti u juniorů St. Pauli, náramně vydařil. V obou úvodních partiích mužstvo zvítězilo, nejprve 2:1 nad Oldenburgem a následně 4:2 nad Cloppenburgem. "S výsledky jsme spokojení. Se herním projevem ještě úplně ne." ,řekl Bajramovic. Bajramovic byl, jak se dnes říká, tzv. "box to box player", tedy hráč pohybující se mezi vápny. Na jedné straně pracovitý v defenzivě, na druhé platný v útočné fázi. Ne náhodou proto radí svým svěřencům, že musí urazit dlouhou cestu: "Každý hráč musí mít co největší motivaci k sebe-zlepšování. Měli by si uvědomit, že každý trénink, každý zápas se počítá. Kolikrát to na hřišti bolí, ale nakonec se i bolest jednou zúročí."

Bajramovic je zpátky doma a říká, že se cítí, jako by nikdy neodešel. Mnohé "Paulianery" zná ještě z dob své aktivní kariéry. Jednou by rád stanul na lavičce v čele mužstva. Ale nyní je spokojen s tím, že může předávat zkušenosti mladým hráčům. A sám sbírat nové.

== text byl upraven a lehce zkrácen ==